Lumbre - Požární bezpečnost staveb a požární ochrana

Poradíme vám jak správně zajistit požární bezpečnost ve vaší provozovně.

Obecně:

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 203/1994 Sb., zákona č. 163/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 237/2000 Sb.a zákona č. 320/2002 Sb., (dále jen „zákon o požární ochraně“), ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám vykonávajícím podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů (podnikajícím fyzickým osobám) zabezpečovat plnění povinností, vyplývajících pro ně ze zákona o požární ochraně, předpisů vydaných na jeho základě [např. vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách] nebo z jiných předpisů, upravujících povinnosti na úseku požární ochrany jako nedílnou součást své řídící, hospodářské nebo jiné základní činnosti a neodkladně odstraňovat zjištěné nedostatky.

Rozsah povinností, stanovený zákonem o požární ochraně, je odlišný podle toho, jaké činnosti jsou konkrétním provozovatelem vykonávány. Je velice důležité si uvědomit, že povinnosti jsou směřovány k jednotlivým činnostem, a nikoli jako dříve k objektům. Činnosti jsou charakterizovány určitými konkrétními znaky, definovanými § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně. Proto musí být každá činnost posouzena individuálně, nelze jednotlivé činnosti začlenit tak říkajíc „od stolu“. Je nutné zhodnotit skutečně prováděnou činnost ze všech hledisek, uvedených v citovaném § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně, potažmo v § 18 vyhlášky o požární prevenci. Tyto údaje mohou být pro jeden „typ“ činnosti rozdílné, takže se může v praxi stát, že činnosti obecně nazvané např. obrábění dřeva, svařování, administrativní práce, mohou být jedním provozovatelem vykonávány jako činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, u druhého provozovatele jako činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí a v určitých případech i jako činnosti s vysokým požárním nebezpečím.

Provozovateli činnosti je dána možnost, aby si v rámci plnění svých povinností v závislosti na míře požárního nebezpečí upravil celkovou organizaci požární ochrany optimálním způsobem. Předpisy o požární ochraně nevyžadují žádné duplicitní dokumenty, dokumentaci apod. a dávají možnost zapracovat požadavky požární ochrany do celkového systému bezpečnosti. Samozřejmě, že musí být dodržena určitá pravidla, týkající se zejména odbornosti osob, které mohou určité činnosti vykonávat, rozsahu a obsahu dokumentace. Dokumentací se stanovují podmínky požární bezpečnosti provozovaných činností a prokazuje se plnění některých povinností stanovených předpisy o požární ochraně. Právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Povinnosti jsou vždy směřovány p r o v o z o v a t e l i   č i n n o s t i a nikoli k majiteli objektu.
To znamená, že není rozhodující, zda je činnost provozována ve vlastním nebo pronajatém prostoru. Existuje pouze jedna výjimka, a to, provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany (§2 odst. 2 zákona o požární ochraně).

Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikající fyzické osoby tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Plnění některých povinností vyplývajících ze zákona o požární ochraně musí být zabezpečeno osobou s odbornou způsobilostí podle § 11 zákona o požární ochraně. Těmito osobami jsou odborně způsobilá osoba, technik požární ochrany a preventista požární ochrany. Činnost osoby odborně způsobilé a technika požární ochrany může být vykonávána v pracovně právním vztahu anebo na základě zvláštního zákona. Činnosti se dělí podle míry požárního nebezpečí do tří kategorií:

• bez zvýšeného požárního nebezpečí
• se zvýšeným požárním nebezpečím
• s vysokým požárním nebezpečím

Aby mohl provozovatel činnosti správně plnit své povinnosti dané zákonem o požární ochraně, musí vědět, jakou činnost provozuje, tzn. jak je tato činnost nebezpečná z hlediska možnosti vzniku a šíření požáru. Proto jsou zákonem o požární ochraně definovány činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím (§ 4 odst. 2 zákona o požární ochraně) a s vysokým požárním nebezpečím (§ 4 odst. 3 zákona o požární ochraně). Všechny ostatní činnosti, které nevyhoví zákonem citovaným charakteristikám jsou činnostmi bez zvýšeného požárního nebezpečí (§ 4 odst. 4 zákona o požární ochraně).

Každá právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba provede před zahájením své činnosti přiřazení charakteristik definovaných § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně pro všechny jednotlivé činnosti, které bude provozovat. Zde může nastat stav, že bude provozovat některé činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí, některé činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a některé činnosti s vysokým požárním nebezpečím. Jednotlivé činnosti se začleňují podle největšího požárního rizika, tzn. jestliže činnost vykazuje znaky charakterizující činnost se zvýšeným požárním nebezpečím i znaky činnosti s vysokým požárním nebezpečím, bude začleněna jako činnost s vysokým požárním nebezpečím.

Správnost vyhodnocení charakteristik a správné začlenění závisí na několika faktorech. V prvé řadě je to odbornost a praxe posuzovatele – zejména technika požární ochrany nebo odborně způsobilé osoby. Pro správné začlenění je nutné znát konkrétní podmínky, ve kterých se činnost provozuje a prostudovat příslušný podkladový materiál. Ve většině případů nebude dostačující, aby činnost byla posouzena pouze na základě údajů získaných při prohlídce prostoru, ve kterém se činnost provozuje. Bude nutné mít k dispozici dokumentaci, ze které budou zjišťovány další nezbytné údaje, např. charakteristiky objektu, ve kterém je činnost provozována, údaje o technologii. Těmito podklady budou zejména ověřená projektová dokumentace stavby, průvodní dokumentace od výrobce, popis technologie, požárně technické charakteristiky vyskytujících se látek, bezpečnostní list, doklady od výrobce zařízení a také právní předpisy, kterými jsou definovány některé charakteristiky potřebné prozačlenění, zejména zákon o chemických látkách a chemických přípravcích. V některých případech bude vhodné absolvování konzultace s odborníky v dané oblasti. Začlenění se prokazuje písemně dokumentací uvedenou v § 28 vyhlášky o požární prevenci – „dokumentací o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím“, pouze u činností se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím. Tuto dokumentaci zpracovává odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany (§ 40 odst. 1 vyhlášky o požární prevenci).

Provozuje-li právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba činnost nebo činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo vysokým požárním nebezpečím současně s činností nebo činnostmi bez zvýšeného požárního nebezpečí, budou vyjádřeny zřetelně v dokumentaci o začlenění všechny začleněné provozované činnosti s tím, že v prohlášení právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby o začlenění bude uvedeno např., že žádné další jimi provozované činnosti nevykazují znaky činností se zvýšeným požárním nebezpečím ani s vysokým požárním nebezpečím.

U činností bez zvýšeného požárního nebezpečí není výslovně požadováno, aby začlenění bylo provedeno odborně způsobilou osobou nebo technikem požární ochrany. Ke správnému začlenění jsou nezbytné odborné znalosti z oblasti požární ochrany, jinak lze oprávněně očekávat větší riziko nesprávného začlenění. Důsledkem může být skutečnost, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nebude plnit povinnosti, odpovídající dané provozované činnosti. Může dojít k nežádoucímu snížení/omezení požární bezpečnosti, a tím i zvýšení nebezpečí vzniku požáru a ohrožení osob. Chybné začlenění však nemůže být akceptovatelným důvodem pro takový postup. Proto při začleňování do kategorie činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o požární ochraně, je vhodné spolupracovat s osobami s odbornou způsobilostí ve smyslu § 11 zákona o požární ochraně. Vyjde-li najevo, že se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nesprávně začlenila do jedné ze tří kategorií činností podle míry požárního nebezpečí, uvedených v § 4 zákona o požární ochraně, rozhodne o jejím správném začlenění příslušný orgán státního požárního dozoru. Rozhodnutí o nesprávném začlenění musí předcházet podrobný rozbor s využitím všech potřebných podkladů, ze kterých byly čerpány jednotlivé údaje, zejména údaje o charakteristikách jednotlivých činností. Nesprávné začlenění je i začlenění do vyšší kategorie. Např. začlenění činnosti do kategorie s vysokým požárním nebezpečím, kdy tato činnost vykazuje znaky „pouze“ pro činnost se zvýšeným požárním nebezpečím. Orgán státního požárního dozoru není oprávněn kontrolovat plnění povinností v rozsahu stanoveném pro činnosti s vysokým požárním nebezpečím, když tato povinnost objektivně nevznikla. Lze konstatovat, že správné začlenění má zcela zásadní význam pro plnění povinností v odpovídajícím rozsahu. Při chybném začlenění jsou plněny jiné povinnosti, než které ukládá zákon o požární ochraně a může dojít k nedostatečnému zajištění požární ochrany s ohledem na konkrétní provoz - činnost.

Jestliže začlenění nebylo provedeno vůbec, neznamená to, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nemusí plnit žádné povinnosti. Za každé pochybení v plnění povinností je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba odpovědná. V případě kontroly ze strany státního požárního dozoru se vystavuje možnosti uložení pokuty. Obecně lze říci, že každá povinnost má odraz v sankčním paragrafu, tzn. že za každou jednotlivou povinnost, která nebyla dodržena, je možnost uložit pokutu ve výši až 1 000 000 Kč, resp. 10 000 000 Kč za zrušení jednotky požární ochrany bez souhlasu hasičského záchranného sboru kraje. Ale ani uložení pokuty nezprošťuje tyto osoby odpovědnosti a v případě vzniku požáru nebo jiné mimořádné události nesou plnou odpovědnost za tento stav.

Pravidla pro správné začleňování jednotlivých činností do kategorií podle míry požárního nebezpečí

Provozovatel činnosti má zákonem o požární ochraně vymezeny povinnosti, jejichž rozsah závisí na míře požárního nebezpečí provozované činnosti. Proto, aby plnil správné povinnosti, tj. povinnosti ve správném rozsahu, musí znát požární nebezpečí provozované činnosti a další související informace, tj. údaje, nezbytné ke správnému vyhodnocení. Pro tyto účely jsou zákonem o požární ochraně § 4 odst. 2 a 3 vymezeny charakteristiky, kterými se určují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím. Jestliže provozovaná činnost nevykazuje žádné z uvedených charakteristik, jedná se o činnost bez zvýšeného požárního nebezpečí. Proces začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím má svá pravidla, která jsou obsažena zejména v ustanoveních § 17 až 19 vyhlášky o požární prevenci a také v příloze č. 2 této vyhlášky.

Zákon o požární ochraně a vyhláška o požární prevenci vymezují právní rámec, který se použije při praktickém vyhodnocení konkrétní činnosti, provozované konkrétním subjektem. Využití dalších právních předpisů je možné pouze tehdy, je-li v zákoně o požární ochraně nebo ve vyhlášce o požární prevenci uveden odkaz na další předpisy. Při začleňování je nutné respektovat znění předpisu, zejména proto, aby nedošlo k záměně jednotlivých používaných pojmů. V některých případech jsou charakteristiky vymezeny systémem „buď a nebo" (např. 1000 kg látek v pevném stavu nebo 250 l látek v kapalném stavu) a v některých případech musí činnost splnit všechny uvedené podmínky (např. podzemní prostor + poskytování služeb nebo obchod + nahodilé požární zatížení 15 kg/m² a vyšší + současný výskyt 7 a více osob).

Ke správnému začlenění do kategorií činností podle míry požárního nebezpečí je nutné mít k dispozici další dokumenty a provést fyzickou prohlídku prostoru, ve kterém je činnost provozována, popř. i prostoru souvisejícího. Každá činnost se musí posoudit samostatně, přičemž musí být zohledněna všechna kritéria, obsažená v § 4 odst. 2 a 3 zákona o požární ochraně a § 18 vyhlášky o požární prevenci. Každá provozovaná činnost má svá specifika, je provozována v konkrétním provozu a místě a proto každá provozovaná činnost bude něčím jedinečná. S vědomím těchto odlišností je nutno přistoupit k řešení požární bezpečnosti, které vždy začíná začleněním do kategorie činností podle míry požárního nebezpečí. Správné začlenění má zásadní význam pro zabezpečení požární ochrany jednotlivých činností. Je to akt, který po celou dobu provozování činnosti určuje rozsah a způsob zabezpečení požární bezpečnosti. V případě chybného začlenění nese provozovatel odpovědnost za tento stav se všemi důsledky z toho plynoucími.